Cestování - cestovatelský web o celém světě!

Mongolský ráj

Z ruského Ulan-Ude vyrážíme nočním busem do hlavního města Mongolska – Ulanbátaru. Na hranicích vše probíhá v podezřelém klidu (cca 2 hodiny). Jakmile nás vysmátí mongolští celníci Jakubaatar a Olibaatar propouští do Mongolaska, konečně začíná trocha exotiky. Po cestě jsou všude vidět jurty a stáda dobytka. Kočovný život v jurtách je pro Mongolsko vhledem k nejmenší hustotě obyvatel na světě naprosto typický.

Read More

Bajkalský sen

 

Okolo druhé hodiny odpolední dorážíme (po 60 hodinách ve vlaku) na nádraží do Ulan-Ude. Je to krásný pocit znovu se projít a nekoukat na hodinky, kolik času zbývá do odjezdu (pauza byla jednou za den max 30min). Vyrážíme do města zjistit spoje do Goryachinsku, městečka přímo na břehu Bajkalu. Po cestě míjíme něco přehnaného. Ano, největší Leninova hlava na světě (5 x 8 metrů) se nachází přímo uprostřed náměstí v Ulan-Ude a hned naproti se na ní směje Churchill bar.

Read More

Vlakem na 60 hodin

Brzy ráno přijíždíme na nádraží do Chabarovsku a máme 3 hodinovou pauzu na nákup zásob včetně psychické přípravy. Čeká nás 60 hodin ve vlaku. Vzdálenosti jsou mezi ruskými městy na dálném východě vskutku ohromné a vlak číslo 207 (Vladivostok – Krasnojarsk) překonává 5194 kilometrů a celkem 3 časová pásma za 4 dny. My jedeme Chabarovsk – Ulan-Ude (2880 km).

Read More

Cestování ruským časem

Po vyčerpávajících 15 hodinách přijíždíme do Chabarovsku na autobusové nádraží a hned vyrážíme na vlakáč koupit v předstihu jízdenky. Na nádraží jsou moderní automaty, kam stačí vložit platební kartu a dokázat vybrat správný čas a destinaci. To se ukazuje jako poměrně problematické, protože Ruskem prochází celkem 8 časových pásem a všechny vlaky tak jezdí podle moskevského času. Je 8:00 místního času a my kupujeme (po trojnásobném ujištění se pomocné obsluhy) vlak v 14:10 do Komsomolsku na Amuru. Při znalosti konkrétního časového pásma (Moskva +2, Chabarovsk +9) to znamená, že vlak z místního vlakáče bude odjíždět ve 21:10.

Read More

RussTEKK může zažít

Cesta z Vladivostoku do Dal´něgrsku (500 km) začíná lehce po 16:00 s řidičem Constantinem (Blablacar je v Rusku hojně využívaný nástroj) a končí těsně před půlnocí kdesi u autobusové zastávky na kraji města. Cesty jsou tragické a řidič v průběhu usíná vyčerpáním. Občas mám reflex strhnout volant do správného směru.

Read More

Vládce východu Vladivostok

Vladivostok

Přilétáme okolo šesté ráno, prakticky jsme nespali. První kontakt s Ruskem je překvapivě dobrý, kontrolní stanoviště na víza a pasy jsou naplněná celníky a vše jde podle časového plánu. Přímo z letiště (cca 40 Km) jezdí vlakový express a už ve vlaku si k nám sedá starší ruská dáma, co také jede na výlet. Po zhruba 45 minutách monologu o tom jak Rusko všem jen dávalo a na samotné Rusy už nezbylo, jak Putin a spol. rozkrádají poslední zbytky a vlastně o tom, jak se za bolševiků špatně nežilo, přijíždíme do Vladivostoku. Paní je akční a pomáhá nám s ubytováním, nepříjemné překvapení bylo, že ubytování nehledá jen pro nás, ale počítá s pokojem pro tři.

Read More

Bol´shoj prazdnik začíná!

Konečně! Po dlouhém roce vydělávání peněz si s Evou začínáme plnit velký sen. Chceme zdolat transsibiřskou magistrálu a pokusit se porozumět Rusku a jeho obyvatelům trochu uceleněji, máme na to 39 dní a hrubý plán cesty je Praha -> Kyjev (1 den) -> Peking (2 dny) -> Rusko  – Vladivostok (10 dní) -> Mongolsko (10 dní) -> Rusko – Petrohrad (16 dní) -> Praha. Bol´shoj prazdnik začíná.

Read More

To nejostřejší nakonec?!

 

Po třech hodinách čekání na domluvený autobus v Samaipatě si mě všímá ochotný místňák a chce vidět můj lístek. Na zadní straně mám číslo na prodejce, se kterým jsem jednal ve „španělštině“. Bere telefon a volá mu. Číslo neexistuje, začínám se smát a v hlavě se mi honí, jak snadno jsem se nechal nachytat. Naštěstí jsou na lístku další čísla a terminál v Santa Cruz mě skrze ochotného pána uklidňuje. Bus jede a ví o mně, jen se prostě někde zasekl.

Read More

Bolívie, země mnoha tváří

Po příjezdu z NP Madidi se rychle přesouvám na autobusák. Do Trinidadu bohužel nejbližších 24 hodin nic nejede. Nemohu si dovolit ztratit celý den a tak zocelen pralesním životem volím nejistou cestu s přestupy. První autobus mě po třech hodinách vyhodí v Yocumo, což je křižovatka na Trinidad a La Paz. Se štěstím beru poslední micros  (minibus nebo auto pro 5 – 9 lidí) do San Borja. Lehce před půlnocí přijíždíme po prašné silnici na místo. Vzhledem k  úsporám jsem rozhodnutý přespat ve stanu.

Read More

Dobrodružství v pralese

Ráno vstávám brzy, mám strach, že neseženu nikoho, ke komu bych se přidal a budu muset čekat v pořadníku na další den. To se mi bohužel potvrzuje po návštěvě prvních agentur, které na mě zkoušejí předražené výlety mimo národní park (samozřejmě s tím, že vstup do NP zaplatím). V tom vidím dva čekatele v kanceláři Scorpions a po krátkém seznámení zjišťuji, že jedou do jungle. Většina agentur nabízí pampu, jungli nebo výhodně obojí (kdybychom byli ve větším počtu, zkusil bych sehnat průvodce na vlastní pěst). Poměrně rychle se s pověřenou dámou dohodneme na ceně a nadšeně diskutuji se dvěma Australany, mými parťáky na další 3 dny. Ptám se jich, jestli s sebou mají nějaký drink. Jeden z nich mi vážně odpoví: „tam není bar?“. Chvilku mi trvá, než se začnu křečovitě smát. No uvidíme.

Read More