Bolívie, země mnoha tváří - cestování

Bolívie, země mnoha tváří

Po příjezdu z NP Madidi se rychle přesouvám na autobusák. Do Trinidadu bohužel nejbližších 24 hodin nic nejede. Nemohu si dovolit ztratit celý den a tak zocelen pralesním životem volím nejistou cestu s přestupy. První autobus mě po třech hodinách vyhodí v Yocumo, což je křižovatka na Trinidad a La Paz. Se štěstím beru poslední micros  (minibus nebo auto pro 5 – 9 lidí) do San Borja. Lehce před půlnocí přijíždíme po prašné silnici na místo. Vzhledem k  úsporám jsem rozhodnutý přespat ve stanu.

Město žije sobotní horečkou a téměř z každého rohu je slyšet pouťová muzika doprovázená falešným zpěvem. Jdu co nejdál na sever od centra a cestou míjím volně pobíhající krávy. Připadám si trochu jako v Indii. Nakonec nacházím zapadlé místo na periferii městečka a rozkládám stan. Jsem vyčerpaný, snadno usínám i přes štěkot psů doprovázený hlasitou hudbou z města.

Ráno okolo sedmé mě probouzí zapadlý kamion, snažící se vyhrabat zhruba 10 metrů od mého stanu. Rychle balím věci a jdu sehnat spoj do Trinidadu. Cestou zdravím sochu indiánského kovboje s typickým kloboukem. Přijde mi to trochu bizardní nebo snad ne? Je pravda, že jsem v oblasti bolívijské pampy, což jsou močály s nízkým a středním porostem. Tudíž zemědělství a honáctví tady má dlouholetou tradici.

Socha kovboje poblíž náměstí

Socha kovboje poblíž náměstí

Jsem první v celém městě, kdo shání spoj do Trinidadu. Prakticky to znamená možnost odjezdu až ve večerních hodinách. Dávám pověřené paní své bolívijské číslo, aby mi zavolala, až půjde do tuhého a jdu na průzkum okolí.

Město San Borja je malinkaté, pivo drahé a hudba ze sobotní párty se volně změnila na hudbu z nedělní párty. Naštěstí mi během hodiny zvoní telefon. Zhruba v devět ráno vyrážíme do Trinidadu. Cestou míjíme nespočet farem s pasoucími se krávami. Honáky na koních vedoucí své stádo na nové pastviny a neuvěřitelné množství nejrůznějšího ptactva, kapibar a kajmanů čekajících na svojí příležitost. Utíká to rychle.

Koně pasoucí se v bažině

Koně pasoucí se v bažině

Asi 15 kilometrů před cílem využíváme přívoz přes řeku Mamoré. Míjíme akční vyprošťování „tatry“ z vody a já myslím na Lipno, kde se to hochům také občas vymkne…

Zapadlá Tatra v řece Roi Mamoré

Zapadlá Tatra v řece Roi Mamoré

Trinidad je hlavní bolívijské tržiště s dobytkem. Má krásné uklidňující náměstí připomínajíci džungli. Ne náhodou zde na stromech pobývají, dle Lonely Planet, „přátelští“ lenochodi. Myslím, že lenochod ani nestíhá být nepřátelský…

Mám štěstí, díky Evě se podařilo sehnat couchsurferku Nani. Po rychlém shledání jedeme na skútrech kousek za město k místnímu jezeru vychutnávat krásný den. Po cestě mě překvapují mohutně šlehající plameny z pampy poblíž města, které se neúspěšně pokoušejí zkrotit místní hasiči. V této oblasti je to však běžná praxe. K večeru ochutnávám pravé bolívijské speciality a večer nastupuji do autobusu směr Santa Cruz.

Tři typické bolívijské pokrmy

Tři typické bolívijské pokrmy

Typický stánek s vyskládanými kuřaty

Typický stánek s vyskládanými kuřaty

Santa Cruz je hlavní ekonomické centrum Bolívie. Domy mají fasádu, je zde plně funkční hromadná doprava včetně online aplikace jízdních řádů. Prostě trochu vybočuje z bolívijského standardu. Na couchsurfingu se mě ujala peruánka Cecílie. Den začínám nejlevnějším pouličním jídlem. Vždycky se mě zeptají, jak to chci. Vzhledem k tomu, že španělštině stále neholduji, vybírám si podle znělosti jednotlivých ingrediencí. Takže jsem vyhrál rozteklá vajíčka s něčím připomínající maso.

Nejlevnější varianta stravování v Santa Cruz

Nejlevnější varianta stravování v Santa Cruz

V dopoledních hodinách na neznámém místě ztrácím životně důležitou kreditní kartu. Už jsem toho zažil hodně a tohle mi náladu rozhodně nezkazí. Šmejdím dál po městě a konečně nacházím zlatý grál. Lahváčová pivnice pro místňáky, kde čím víc vypiješ, tím míň zaplatíš (za jedno pivo). Bohužel si mě všímají i místní opilci a příjemné prostředí se mění v selfie porno zahrnující španělský monolog nejspíš o pravdě a nepřiznaných promilích.

Ráno dělám jako poděkování „íránská“ míchaná vejce s rajčaty a cibulí. Samozřejmě jsem nezapomněl na vyprošťováka a završuji tak multikulturní sešlost. Po rozloučení musím na hlavní autobusové nádraží, kde se ve španělštině za pomoci google translatoru pokouším dohodnout dálkový autobus s možností nástupu na jiném místě (Samaipata) tři hodiny od Santa Cruz. No uvidíme…

Kokové lístky a takzvané pico, které významně zlepšuje jejich chuť

Kokové lístky a takzvané pico, které významně zlepšuje jejich chuť

V Samaipatě je archeologické naleziště dávné civilizace žijící zde asi 500 let před Kristem. Rád bych ho navštívil před odjezdem do Potosí a tak beru menší autobus na místo. Únava mě zmáhá, přejíždím tak nenápadný cíl o pár kilometrů. Vzhledem k časové tísni zkouším stopovat. Stopem se přibližuji zhruba o pět kilometrů a následně chvátám dalších sedm do prudšího kopce pěšourem. Upocený dorážím v půl šesté ke vstupu na bolívijskou památku El Fuerte de Samaipata. Měli do půl páté, ale celou dobu po cestě byly reklamy oznamující zavíračku v šest. Poprvé v Bolívii nadávám sprostě česky, sedám si na vyhlídku, otvírám piváka a uklidňuji se zapadajícím sluncem.  Na chill není čas a tak po pár minutách vyrážím zpět, abych stihl domluvený autobus.

Cestu mi zkříží velký chlupatý pavouk stojící v útočně – obranném postavení 30 cm od mé nohy. Díky tomuto momentu stála celá snaha za to (možná si to nalhávám)! Mám štěstí, chytám stopa až do města, kde se stíhám najíst a nakoupit zásoby. Snad se ráno dostanu do Potosí, je 22:00 a autobus tu měl být už před třemi hodinami. Držte palce!

Vítané zpestření zpackaného výletu

Vítané zpestření zpackaného výletu

Leave a reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>