Jižní Amerika Archivy - Cestování

Category Jižní Amerika

To nejostřejší nakonec?!

 

Po třech hodinách čekání na domluvený autobus v Samaipatě si mě všímá ochotný místňák a chce vidět můj lístek. Na zadní straně mám číslo na prodejce, se kterým jsem jednal ve „španělštině“. Bere telefon a volá mu. Číslo neexistuje, začínám se smát a v hlavě se mi honí, jak snadno jsem se nechal nachytat. Naštěstí jsou na lístku další čísla a terminál v Santa Cruz mě skrze ochotného pána uklidňuje. Bus jede a ví o mně, jen se prostě někde zasekl.

Read More

Bolívie, země mnoha tváří

Po příjezdu z NP Madidi se rychle přesouvám na autobusák. Do Trinidadu bohužel nejbližších 24 hodin nic nejede. Nemohu si dovolit ztratit celý den a tak zocelen pralesním životem volím nejistou cestu s přestupy. První autobus mě po třech hodinách vyhodí v Yocumo, což je křižovatka na Trinidad a La Paz. Se štěstím beru poslední micros  (minibus nebo auto pro 5 – 9 lidí) do San Borja. Lehce před půlnocí přijíždíme po prašné silnici na místo. Vzhledem k  úsporám jsem rozhodnutý přespat ve stanu.

Read More

Dobrodružství v pralese

Ráno vstávám brzy, mám strach, že neseženu nikoho, ke komu bych se přidal a budu muset čekat v pořadníku na další den. To se mi bohužel potvrzuje po návštěvě prvních agentur, které na mě zkoušejí předražené výlety mimo národní park (samozřejmě s tím, že vstup do NP zaplatím). V tom vidím dva čekatele v kanceláři Scorpions a po krátkém seznámení zjišťuji, že jedou do jungle. Většina agentur nabízí pampu, jungli nebo výhodně obojí (kdybychom byli ve větším počtu, zkusil bych sehnat průvodce na vlastní pěst). Poměrně rychle se s pověřenou dámou dohodneme na ceně a nadšeně diskutuji se dvěma Australany, mými parťáky na další 3 dny. Ptám se jich, jestli s sebou mají nějaký drink. Jeden z nich mi vážně odpoví: „tam není bar?“. Chvilku mi trvá, než se začnu křečovitě smát. No uvidíme.

Read More

Cesta do pralesa

Se štěstím nakonec nacházím ulici, ze které jezdí autobusy do Rurrenabaque. Všechny oslovované kanceláře už dnes nejedou a prodávají lístky na zítra. Poslední nadějí je kancl, před kterým stojí totálně přeložený autobus. Naštěstí má místo a jede za půl hodiny. Abych lépe viděl, beru fleka u okénka. Překvapivě vyráží přesně v 17:00 a už po prvních pár kilometrech do kopce je mi jasné, že čas je relativní.

Brzy přichází tma a s ní bahnitá cesta amazonskou džunglí. Kymácíme se ze strany na stranu a moje půlky by dneska rozlouskly i kokosový ořech. Nemůžu spát, mám pocit, že se to stane každou chvíli a převrátíme se. Mám raději připravenou ruku na madlu okénka, abych v případě nejhoršího stihl vyskočit...

Read More

Genius loci jezera Titicaca

Na další den mám velké plány. Chci stihnout měsíční údolí kousek od La Paz a přemístit se do Copacabany k jezeru Titicaca. Ráno se ještě ujišťuji Steva, jestli jsem dostatečně pochopil La Pazský systém veřejné dopravy a vyrážím. Mikrobusy mají na předním skle ceduli s několika místy kudy jedou. Stačí mávnout a kdekoliv po cestě vás řidič nabere nebo vysadí. Poměrně snadno chytám spravný mikrobus a po 30 minutách přijíždíme na místo.

Moon Valley má něco do sebe, ale přece jen mám raději neoplocená místa bez turistů. . . Na vyhlídce si všímám fotbalového zápasu na blízkém malém stadionu. Rychle dokončuji prohlídku údolí a chvátám fandit malým obtloustlým indiánům, kteří sprintují v 3600 metrech nad mořem a hrají něco jako fotbal...

Read More

La Paz aneb (ne) zlom vaz!

Už na letišti v Sao Paulu, při čekání na letadlo do La Paz, si všímám zvláštních zakulacených snědých obličejů. Potomci Inků a Ajmarů tvoří přes 50% bolívijské populace. Letíme přes Cochabambu a Jižní Amerika mi začíná připomínat známá místa. Letiště není pořádně oplocené a plochy kolem vypadají jako pole. U příjezdové rampy čeká nespočet vraků letadel na „svůj čas“. V hlavě se mi honí myšlenky na Afriku. V Cochabambě musíme přestoupit na letadlo do La Paz a tak volných pár minut využiji na ochutnávku prvního bojívijského pivka – not bad.

Po pěti hodinách letu, včetně přestupu, konečně přistáváme. Je znatelně chladněji a při rychlém vstávání v letadle se mi zatočí hlava...

Read More

Konečně a rovnou po hlavě

Do Jižní Ameriky chci už hodně dlouho, je to zkrátka splněný sen. Nechci nic nechat náhodě a tak zjišťuji dopředu jazykovou vybavenost jednotlivých zemí. Španělština se ukazuje jako nutnost a tak se svým spolubydlícím Currem začínáme intenzivní kurzy. Po prvním a zároveň posledním sezení (bohužel ne rozsahem probrané látky) umím počítat do čtyř a vím jak se španělsky řekne pivo, ženy a zpěv. V nejhorším budu počítání piv opakovat víckrát.

Letenky jsem nakonec sehnal za krásných 5800,- Kč zpáteční z Říma přes Istanbul do Sao Paula a ze Sao Paula přes Istanbul do Vilniusu. Po loňském fiasku, kdy jsem koupil letenky do Kyrgyzstánu za 8000 a druhý den je zlevnili na polovinu to beru jako satisfakci...

Read More