Cestování ruským časem - Cestování

Cestování ruským časem

Po vyčerpávajících 15 hodinách přijíždíme do Chabarovsku na autobusové nádraží a hned vyrážíme na vlakáč koupit v předstihu jízdenky. Na nádraží jsou moderní automaty, kam stačí vložit platební kartu a dokázat vybrat správný čas a destinaci. To se ukazuje jako poměrně problematické, protože Ruskem prochází celkem 8 časových pásem a všechny vlaky tak jezdí podle moskevského času. Je 8:00 místního času a my kupujeme (po trojnásobném ujištění se pomocné obsluhy) vlak v 14:10 do Komsomolsku na Amuru. Při znalosti konkrétního časového pásma (Moskva +2, Chabarovsk +9) to znamená, že vlak z místního vlakáče bude odjíždět ve 21:10.

Chabarovsk až na řeku Amur a přilehlou náplavku (možná ještě pivnici s 50 točenými kousky) není nějak extrémně zajímavé město. Pro mě je nejzajímavějším faktem, že se za řekou nachází oficiálně uznaný a uměle vybudovaný židovský autonomní stát, který vznikl jako odpověď na Izrael. Stalin měl z židů strach a snažil se je dostat ze všech ruských měst do snadno kontrolovatelného odlehlého prostoru na dálném východě. Naštěstí se mu to nepovedlo… Židé tvoří v současnosti asi 1% populace.

Večer vyrážíme naprosto luxusním vlakem do Komsomolsku na Amure (komsomol = komunistický svaz mládeže). Ve městě, postaveném roku 1930 na zelené louce v rámci industrializace dálného východu, je stále aktivní továrna na Suchoje. Každou chvilku nám tak nad hlavami v rámci testování přelétají nadzvukové letouny. Do jisté míry jsou fascinující samotné obytné domy ve městě. Rozlišují se podle období a vraha, který zrovna vládl. Některým se tak říká Stalinovky, dalším Chrusčovky nebo Brežněvky. Marně jsem hledal Putinovky…

Bydlíme u Anastasie z Couchsurfingu a dostáváme nádherný ruský servis ve skutečně rodinném prostředí. Komsomolsk má parádní náplavku a druhý břeh řeky Amur je vzdálen až 2 km. Řeka je skutečně obrovská a ukrývá se v ní nepřeberné množství ryb. Hlavní nevýhodou je, že teče z Číny… Ryby jsou tak prakticky toxické.

Druhý den jedeme do blízké vesnice místního etnika Nanai. Většina z posledních 10 000 nanaiců se snaží stále udržovat tradiční styl života a obživu získávají zejména rybolovem z řeky Amur. Vzhledem k čistotě vody se u nich však stále častěji objevují nejrůznější choroby. Muzeum Nanaiců velké asi 30m2 se nachází v místní škole. Paní ředitelka ho po dohodě s Anastasií otevírá jen kvůli nám.

Nastává čas hladu a my se s celou rodinkou přesouváme ke břehu Amuru, lovíme ryby a grilujeme nejrůznější dobroty. Tohle si nechám líbit.

 

Ještě před nočním odjezdem zpět do Chabarovsku stíhám typickou ruskou baniu (saunopára) se vším co k tomu patří – břízové větvičky navlhčené v horké vodě, kterými se řežete přímo v banie, pokec s chasníkama a svěží zlatavý mok na konci procesu.

 

S Komsomolskem se definitivně loučíme návštěvou toho nejzásadnějšího, vzpomínkového památníku na místní gulag, který v tomto městě byl. Pod většinou budov ve městě jsou podepsáni političtí vězni a po celém Rusku jich v gulazích umřelo přes milion. Čest jejich památce. Stalin nebyl o nic lepší než Hitler…

Zítra nás čeká 60 hodin ve vlaku na trase Chabarovsk – Ulan Ude. Držte palce!

 

Leave a reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>