Dobrodružství v pralese - cestování v Bolívii

Dobrodružství v pralese

Ráno vstávám brzy, mám strach, že neseženu nikoho, ke komu bych se přidal a budu muset čekat v pořadníku na další den. To se mi bohužel potvrzuje po návštěvě prvních agentur, které na mě zkoušejí předražené výlety mimo národní park (samozřejmě s tím, že vstup do NP zaplatím). V tom vidím dva čekatele v kanceláři Scorpions a po krátkém seznámení zjišťuji, že jedou do jungle. Většina agentur nabízí pampu, jungli nebo výhodně obojí (kdybychom byli ve větším počtu, zkusil bych sehnat průvodce na vlastní pěst). Poměrně rychle se s pověřenou dámou dohodneme na ceně a nadšeně diskutuji se dvěma Australany, mými parťáky na další 3 dny. Ptám se jich, jestli s sebou mají nějaký drink. Jeden z nich mi vážně odpoví: „tam není bar?“. Chvilku mi trvá, než se začnu křečovitě smát. No uvidíme.

Rychle sbalím sakypaky v hostelu a běžím koupit litr Abuela plus 4 plechovky piva. Češi ví co je nejlepší po náročném treku v pralese. Australané zmateni mou iniciativou kupují alespoň litr vodky. Na poslední chvíli se k nám přidává pohodový Belgičan mluvící španělsko-francouzko-anglicky (asi i vlámsky) a vyplouváme.

Cesta lodí do pralesa

Cesta lodí do pralesa

Na druhém břehu řeky Beni je kancelář národního parku a po vyplnění potřebných formulářů nás pouští dál proti proudu do nitra pralesa. Zhruba po hodině plavby míjíme checkpoint místních strážců umístěný za přírodní branou tvořenou ze dvou obrovských skal a definitivně vplouváme do pralesa. Cestou zdravíme domorodce na loďkách plných banánů vezoucí svou úrodu do Rurrenabaque.

Náš průvodce

Náš průvodce

Přírodní brána do NP Madidi

Přírodní brána do NP Madidi

Po třech hodinách konečně dorazíme na místo, kde má agentura stanoviště. Z pralesa zní nejrůznější ptáci a opice, komáři bodají jako o život (asi mají fakt hlad) a starší paní připravuje oběd. Nutno podotknout, že přes pralesní podmínky chutnalo veškeré jídlo geniálně.

Po obědě jdeme na první zhruba čtyř hodinový průzkum pralesa. Náš průvodce Fernando vyrostl v jedné z vesnic na břehu řeky Beni přímo v národním parku Madidi. Ukazuje nejrůznější léčivé druhy stromů. Stromy, jejichž míza se používá jako lepidlo. Toxický strom, jehož mízu vylévají indiání do menších říček a omámené ryby pak lapají po dechu u hladiny a je snadné je pochytat. Zkoušíme pít vodu z useknuté liány, která zároveň slouží jako přírodní filtr stojaté vody. A mnoho dalších zajímavostí, které prostě chceš zažít! Prales mě naprosto fascinuje, je to magické místo plné tajností. Jednou z nich jsou halucinogenní houby, které rostou z tapířího trusu.

Prales

Prales

Pití vody z liány

Pití vody z liány

Před námi se záhy objevuje stopa tapíra a všichni doufáme, že byl dobře najezen a někde blízko vykonal potřebu. Zatím nevykonal…

Stopa tapíra jihoamerického

Stopa tapíra jihoamerického

Po návratu do tábora otvírám první pivko (samozřejmě že má pivní zásoba byla raritou) a všichni si spokojeně mlaskáme. Francesko připravuje indiánskou dýmku míru a já mám pocit, že jsem v ráji. Večer diskutujeme s další skupinou složenou ze dvou Izraelců a Švýcarky. Vybrali si Survival trek – celé 4 dny žiješ jen z toho, co ti dá prales. Dopíjíme vodku, kousek Abuela a jdeme spát. Přeju jim hodně tapířích hoven…

Ráno po vydatné snídani vyrážíme hlouběji do pralesa, kde budeme přes noc. Po pár hodinách máme štěstí a míjí nás větší skupina opic. Na stezce nacházíme čerstvou stopu jaguára a zhruba za šest hodin dorážíme do „tábora“. Fernando s pomocníkem připravují oběd a potom co nanosíme dřevo, mají prosbu. Chtějí, abychom zkusili chytit nějaké piraňe. Laguna je blízko a pozorují nás z ní zvědaví kajmani.

Stopa jaguára

Stopa jaguára

Piraňa je chytrá mrcha. Na háček dáš kus masa a po nahození během pár vteřin začíná tóčo. Hryžou, hryžou, až zbude jen háček, ale aby se chytla, s tím nepočítej. Fernando nás utěšuje, že po obědě půjdeme rybařit k blízké řece. Svůj slib záhy plní. S sebou beru Abuelo a skleničku do batohu a po hodině nacházíme krásné místo v meandru menší řeky. Za vůně indiánské dýmky vychutnáváme každý doušek lahodného rumu. Zvuky z jungle nás unáší mimo dosud poznaný svět. Nad hlavami létají papoušci se supy a řeka líně proudí dál do neznáma. Našel jsem svůj malý ráj.

IMG-20160613-WA0009

Fernandovi několikrát cuká vlasec. Pstruh k večeři by rozhodně neurazil. Rum však vynaložil veškerý svůj um a náš průvodce nic nevytáhl.

Po třech hodinách se vracíme do tábora a plný dojmů zkouším znovu ulovit pirani, ale přibližující se kajman mě tak trochu děsí. K večeři jsou tedy výtečné špagety aglio olio.

Improvizovaný tábor - 10 hodin od nejbližší civilizace

Improvizovaný tábor – 10 hodin od nejbližší civilizace

Ráno se poměrně rychle přesouváme méně používanou stezkou a nacházíme další stopu jaguára. Tentokrát jde o velkého samce a sám Fernando je překvapený velikostí stopy. Při pokračování míjíme pralesní včely, které si budují úl až dva metry pod zemí. Po pár překážkách v podobě říček a padlých stromů přicházíme do hlavního kempu.

Včelí úl

Včelí úl

Malá laguna plná dotěrných moskytů

Malá laguna plná dotěrných moskytů

Setkáváme se s další skupinou přeživších a společně čekáme na loď do Rurrenabaque. Ta přijíždí okolo 15:00, ale je plná stavebního materiálu. Unavení turisté na nic nečekají a okamžitě začínají pomocí lidského řetězu loď vykládat. Zhruba po hodině vyrážíme. V kanceláři dávám sprchu a jdu zkoušet své štěstí na busák, chci se dostat přes noc do Trinidadu, tak držte palce!

Odjezd z pralesa

Odjezd z pralesa

Leave a reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>