Uganda - Kráterová jezera okolo Fort Portal - Cestování

Uganda – Kráterová jezera okolo Fort Portal

Po šťastném stopování se obě skupiny setkaly u benzínky v Hoimě. Společně se domlouváme na odpočinku v baru a chceme pokračovat v cestě přes noc jakýmkoliv způsobem. Zapadáme do první putyky, kde obsluze nevadí muzungus (běloši) a popíjíme. Současně se střídáme u pumpy, kde se snažíme domluvit převoz dále. Naše představy o ceně se však diametrálně liší a tak přesouváme odjezd na ráno a zůstáváme u pití. Ve 2 ráno odcházíme z baru a vylézáme na korbu nákladního vozu, kde chceme přespat. Velký hlídač chrlící nadávky ve svahilštině nám však vyhrožuje diskem od auta a tak se radši stahujeme a hledáme dál. Nakonec se nám daří ztratit se z dohledu motorkářů a ukrýváme se v přilehlých uličkách. Vybíráme si místo na rozlehlém prostranství, domlouváme hlídky a vytahujeme věci na spaní. Druhá služba měla být na mě, ale ukázalo se, že po několika pivech Eagle mě neprobudí ani štípance a kopání, Sláva tedy hlídá za mě. Před střídáním se mu konečně daří mě probudit a jdu na řadu. S alkoholem v těle to pro mě není snadný úkol, chce se mi spát a vidění taky není nejlepší. Zabavuji se měřením času, za který dělám kolečka mezi lahví od coca-coly a slupkou od banánu. Konečně přichází konec a já budím Martina. Ten se však rozhodne hlídat ve spánku a tak k ránu mezi psy a Uganďany trochu riskujeme.

IMG_0251

Cesta z Hoimy do Fort Portal vyžaduje přesedání mezi 2 matatu, při jednom z nich se nám daří ztratit solární nabíječku a plachtu od stanu. Domlouváme se s řidičem, že nám věci přiveze, až sem pojede znovu, snad za 2 dny. Večer koukáme na finále afrického poháru a znovu se přesvědčujeme o ugandské matematice, hospodská se nám snaží vrátit více, než jsme zaplatili.

Kupujeme pokoj za 8 000 shilinků v místní ubytovně pro boda-boda řidiče. Jedna postel a místo na dvě karimatky, moskytiéra v ceně:

Druhý den se rozdělujeme a cestujeme po okolí. S Víťou se necháváme na motorce odvést do 20 km vzdálené vesnice a hledáme vyhlídku „Top of the world“ na vrcholu kopce mezi kráterovými jezery. Vesničané nás posílají směrem, ze kterého získáváme pocit, že Uganda je jediné místo na světě, kde se na „Top of the world“ dá sejít dolů z kopce. Po pár kilometrech ztrácíme trpělivost a necháváme se odvést zpátky do vesnice místní linkou:

IMGa_0323

Dále už se vydáváme správným směrem a po výšlapu se ocitáme na vrcholku kopce, ze kterého jsou vidět 3 okolní kráterová jezera.

IMG_0343

Zpáteční cestu doprovází silný žár poledního slunce a tak doufáme, že se nám po cestě podaří zastavit motorku. Nikdo však nejezdí, a když už po hodině konečně projíždí motorkář, má plno. K našemu překvapení se však o 100 metrů dál zastavuje, vyhazuje svoji africkou posádku a vrací se zpátky pro nás. Muzungus jsou asi lukrativní zboží.

                                                                                                                                                                                                                                           Tomáš

Druhá dvojice si zatím den užívala jinak:

Brzké ráno jsme se dle domluveného plánu vydali k 20km vzdálenému jezeru Nkuruba. Boda-boda rider nám po rychlém smlouvání a demonstrativním odchodu snižuje cenu z 22 na 10 tisíc šilinků a již okolo osmé ranní šlapeme k jezeru. Po cestě nás překapuje místní opičí gang, když na nás hází ovoce z korun stromů.

IMG_0323

Po krátké obhlídce jezera se vydáváme na cca 25 km dlouhý pochod. Cestou potkáváme typickou zemědělskou krajinu, ale i další sopečná jezera a překvapivě také malé fragmenty pralesů. Místní lidé ale pravděpodobně znají bílé turisty o dost lépe, než v ostatních částech Ugandy, které jsme projeli. Po obligátním „how are you, muzungu“ bohužel často následuje „give me my money“. Zaznamenáváme i požadavek na zaplacení za vyfocení, což se nám zatím nikde nestalo. Naštěstí všichni nejsou stejní. A tak se z jedné chýše vyklubala „čajovna“ s prakticky nulovými cenami a dostáváme se k místnímu čaji. Jedná se o horké mléko se škraloupem, cukrem, (pravděpodobně) trochou čaje a špetkou mletého kafe. Jinde narážíme na vesnický trh, kde za minimální útratu kupujeme ochutnávku místních pochoutek a zvažujeme nákup kůzlete, v přepočtu za cca 50-60  Kč. Na prašné cestě se k nám také na asi 40 minut přidávají dva místní faráři a dlouhým monologem se nás snaží připojit ke stádu svých evangelických oveček. Neúspěšně.

Mléko ve střevech se občas ozve. Dvanáct zbývajících kilometrů se jeví jako nepřekonatelný výkon a jít přes pravé africké poledne mi začíná jít na hlavu. Hledám boda boda ridera. Po třetím neúspěšném pokusu o moto-taxi, se konečně dohodneme na ceně. Čerstvě probuzenému řidiči po 200 metrech dojde benzín a nový si stanovuje cenu o 20% vyšší. Znechucení vycházíme zvládnout zbývající 4km po svých. Naštěstí po kilometru zastavujeme vracející se vojenská hlídka a doveze nás na hlavní tah směrem na Fort Portal. Chceme se jít vykoupat do blízkého jezera, ale místní nás naštěstí zastavuje s tím, že by se tam sám nekoupal (bilharzióza). Během deseti minut chytneme taxi, kde 8 lidí jede na pouhých 5ti místech, tak se dostáváme se na místo srazu s klukama.

                                                                                                                 WP_20150209_007

                                                                                             Martin a Sláva

 

Všichni se poté potkáváme v hospodě a popíjíme Gin z pytlíku:

IMG_0399

Leave a reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>