Lékaři bez zábran

Uganda den 2 – Lékaři bez zábran

Po včerejším příjezdu do města Jinja, došlo k naplánovanému setkání s Veronikou, Češkou, která zde již pátým rokem úspěšně řídí neziskovou organizaci Whisper. Ta zřizuje školy pro místní děti, ale zároveň se stará o osvětu v oblasti hygieny a tím i předcházení nejrůznějším chorobám a parazitům. Veronika nám poskytla naprosto úžasný nocleh s plnou penzí a během rozhovoru u večeře jsme se rozhodli, že změníme plány a pojedeme se podívat do terénu, na práci místních zaměstnanců Whisper. 

Den pro nás začíná v půl osmé, to znamená, že v osm si dáváme bohatou snídani pak se podíváme na ilustrační videa Veroniky práce a s krátkou zastávkou ve městě se kolem desáté dostáváme ke škole, která je od Jinji zhruba 20km, a kde máme sraz s ostatními pracovníky, kteří nás budou doprovázet po celý dnešní den. Ve škole nejdříve vyděsíme několik dětí, které se při pohledu na nás začali schovávat za své statečnější kamarády, ale brzy si je získáváme a seznamujeme se i s dalšími zaměstnanci a dobrovolníky, bez kterých by organizace nemohla fungovat. Jednou z nich je další Češka Hanka, která je v Ugandě jen o pár dní déle než my, ale rozhodně nepůsobí dojmem nějakého nováčka. škola

Následně bylo v plánu  vydat se do několika vesnic v okolí, kde nám bylo řečeno, že budeme dělat tzv. outreach, obsah tohoto termínu, nám nebyl na první pohled příliš jasný, ale věděli jsme, že to se brzy změní. Po necelé hodince cesty po všech možných površích místních cest se dostáváme do vesnice, kde máme za úkol předvést zdejší komunitě, jak se vypořádat s parazitem , který sužuje místní obyvatele nejvíce. Není jím nikdo jiný než tzv. jigger, což je typ blechy, která klade vajíčka do malých ran nebo pod nehty nejčastěji na rukou a nohou. Jak tomu v přírodě chodí, z vajíček se vylíhne červ, který poté může napáchat pěknou paseku.IMG_9870

Začínáme z volna a jen omýváme nohy dětem i dospělým a naši kolegové se starají o příkladnou péči. Ale brzy jsme přizváni i my do akce a s kamennou tváří lékařských odborníků používajících nejsofistikovanější nástroje (špendlík, vata, žiletka a dezinfekce) přikládáme také ruku k dílu. Někdo je v Lékařích bez hranic, my jsme spíš lékaři bez zábran. Po zhruba hodince soustavného vyndavání červů z nohou malých dětí, které statečně nedávají vůbec znát, že jim nějaký muzungu, jak místní označují bělochy, píchá jehlou do nohy, jsme konečně u konce a přesouváme se do další vesnice. Zde odkládáme strannou naše čerstvě naučené lékařské řemeslo a čeká nás mnohem prostší úkol – vykopat do země díru zhruba 1m hlubokou, kam později místní uloží zbytky z kukuřice, zasypou hlínou a pro zisk celé komunity budou pěstovat zázvor, který pak prodají za cca 600Kč/kg. Pochopitelně si tu show nemůže nikdo nechat ujít a tak se kolem brzy seběhne asi 40 místních a sledují jak 4 muzungu kopou díru 3-mi motykami a lopatou s držadlem dlouhým necelých půl metru.dira

V potu tváře dostáváme skvělý nápad, že si k tomu dáme místní ležák Eagle Extra s krásným obsahem alkoholu 6,5%, bohužel místa v lednici bylo příliš mnoho a tak dostáváme teplé pivo a aby nás to nepoložilo dáváme si i dvě koly (ano Coca cola je fakt všude). Pro mne osobně jedinečný zážitek, kdy mi chutnala kola víc než pivo… Když vykopeme zhruba 2/3 zamýšlené jámy naši spolupracovníci nás odvolávají se slovy, že jsme odvedli dobrou práci a místní si to dodělají a my se můžeme vydat na poslední zastávku.dira vsichni

Dostáváme se opět do maličké vesničky (spíše pár baráčků u cesty), kde provádíme kontrolu proti jiggers na dvou již dříve léčených mužích, a tak opět nahazujeme doktorské tváře a pomáháme Hance a ostatním. To už je ale něco po šesté hodině, což pro nás není nic moc příjemného vzhledem k faktu, že kolem sedmé je zde už skoro úplná tma a nás čeká ještě slabá hodinka cesty. „Naštěstí“ naši řidiči se narodili se soutěživým duchem a tak se jim daří dostat se na asfaltovou cestu ještě za relativního světla, kde pak pravděpodobně vytváří rychlostní rekord na 35km na motorce s dvěma lidmi za zády. A tak se ocitáme po nezapomenutelné cestě opět u školy, odkud nás Veronika přiváží zpět do Jinji a abychom se z tohoto dne, kdy jedno překvapení střídalo další, dostali, zůstáváme v našem azylu ještě jednu noc.

Víťa

Leave a reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>