Uganda den 7 - sprcha ve vodopádech - Cestování

Uganda den 7 – sprcha ve vodopádech

Ráno se probouzíme v sedm hodin a rozdělujeme se. Martin a Sláva vyrážejí směrem k pohoří Rwenzori na třídenní trek. Já a Tomáš se rozhodujeme, že ještě dáme šanci týpkovi z matatu, který nám má dovézt věci, které jsme poztráceli cestou z Fort Portal. Abychom zabili čas do jeho příjezdu, vydáváme se k vodopádům Mahoma Falls.

pokoj

Po návštěvě místní turistické kanceláře a vyfocení mapy, za kterou jinak chtějí 15000 šilinků, vyhledáváme boda-boda směrem na jihovýchod. K našemu překvapení se nás ujímá stejný řidič, který nás vezl včera a celkem ochotně přistupuje na cenu o 2000 šilinků nižší, než jsme mu platili za odvoz do cca o 5km bližší vesnice. Není úplně jistý správnou cestou a tak mu několikrát musíme opakovat název našeho cíle a ptát se místních.

Dostáváme do vesnice Kabata odkud vyrážíme k vodopádům. Po asi 2 km cesty nás předjíždí motorka s výborně anglicky mluvícím studentem. Ten nám dost jasně vysvětluje, že vstup k vodopádům se platí na místní eco-farm a činní celkem 15000 šilinků za osobu. Ochotně nám nabízí své vlastní lístky, které nám může vydat ihned bez nutnosti návratu do vesnice, a zároveň připouští, že můžeme jít zpět na farmu a dostat oficiální potvrzení. Cena se nám zdá přemrštěná, a tak volíme druhou variantu a vracíme se přibližně 3km na eco-farm. Nedaří se nám usmlouvat cenu ani o šilink a jako důkaz je nám předložena kniha s účty od dřívějších hostů. Opravdu 15000 za osobu (s oficiálním průvodcem v ceně). Nejsme si jistí, zda je tedy cena opravdová, nebo jsme jen další natažení muzungu v seznamu. Hrdě odmítáme průvodce a vracíme se na cestu. Přidává se k nám 9letý klučina, který na svůj věk dobrou angličtinou nabízí, že nás k vodopádům dovede. Nejdříve se s ním moc nebavíme a sebevědomě si myslíme, že se dostaneme k vodopádům na vlastní pěst. Náš guide jde ale stále s námi a po chvilce odbočuje z „hlavní“ cesty na malou pěšinku a my začínáme chápat, že bez průvodce bychom se k vodopádům nikdy nedostali.

Bohužel, jak přibývají kilometry, nápadně klesá kvalita konverzace s průvodcem. Na otázku „How far is it?“ odpovídá výmluvným „Yes“. Po pochodu banánovými háji a políčky vesničanů se přeci jenom dostáváme k malým vodopádům, které rozhodně nestojí za vstupné. Ptáme se tedy na další vodopády v okolí, ale černoušek jen kroutí hlavou a dělá, že o ničem neví. Bereme tedy situaci do vlastních rukou a po pár optání místních vesničanů se dostáváme k těm pravým Mahoma falls. Na kopečku nad vodopády se náš průvodce zarazí, že dál nejde a tak s ním Tomáš usmlouvá cenu z peněz na propisku a zapalovač.

Na místě je pro nás připravena luxusní sprcha ve vodopádech a tak se koupeme a jen tak si užíváme atmosféru místa, ale v koutku duše se připravujeme se na cestu zpátky po malých, nepřehledných a různě se protínajících pěšinkách. Guide je ten tam a tak nám nezbývá nic jiného, než sáhnout do paměti a vybavit si cestu zpět. To se nám tak z poloviny daří. Najednou se však ocitáme ve vesničce, kterou jsme určitě nešli. Parta značně opitých chlápků se nám chabou angličtinou vysmívá, že jsme ztraceni a tak otáčíme a ptáme se střízlivých žen. Ty nás posílají naprosto jasně na cestu, ve které po chvilce poznáváme tu správnou zpět do Kabaty. Zde za 10000 šilinků bereme boda-boda a vracíme se do Fort Portal.

Ve Fort Portal se snažíme spojit s týpkem od matatu s našimi věcmi, ale když nám třetí den za sebou slibuje, že dorazí zítra, celou akci vzdáváme. Sháníme tedy odvoz do Kasese, odkud má jet noční autobus do Mbarary a dále do Kabale, kde se máme sejít se Slávou a Martinem. Zatímco já sháním síť proti moskytům, jako náhražku za stan, Tomáš shání rozumný odvoz. Dostáváme se tedy po desáté do Kasese a se štěstím chytáme autobus přímo do Kabale. Zatímco Tomáš smlouvá cenu jízdenek, která je naražená na neuvěřitelných 40000 šilinků, já se bavím s místními a dávám jim ochutnat jeho slivovici. Oběma se nám postupně daří dosáhnout svého a tak k ránu platíme přijatelných 25000 a máme zase o pár ugandských kamarádů navíc. Autobus byl sice narvaný a tak střídavě sedíme jen tak na půl zadku na sedačce nebo postáváme v uličce, ale po 3h se uvolňuje místo a my si sedáme a daří se nám trochu se prospat. Ráno bez problémů nacházíme stan kluků, poctivě schovaný ve svahu za křovím u benzínky Shell.

Víťa

Leave a reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>